Má smysl uvažovat o jarním tréninku v zahraničí? Chladné počasí, které se tento víkend vrátilo do české kotliny, dává poměrně jednoznačnou odpověď. A tak každoročně zjara míří desítky (nejen) českých silničních i MTB cyklistů na Kanárské ostrovy nebo na Mallorcu bez ohledu na to, zda se jedná o hobby jezdce či vrcholové sportovce. Trialový sport v tomto není výjimkou. Cílem však v tomto případě nejsou španělské ostrovy, ale La Peninsula – tedy Pyrenejský poloostrov alias pevninské Španělsko. O něco severnější poloha je bohatě vyvážena zázemím, které zde trial má.

Je to totiž právě Španělsko, kdo si právem nárokuje zrození trialu na kolech jako samostatného sportu. Zájem o trial je zde násobně větší než u nás a tomu odpovídá i množství tréninkových lokalit. Jak přírodních, tak umělých trialparků. Přesto vyrazit úplně naslepo s tím, že “někam dojedu a tam budou nějaké kameny” je asi příliš riskantní podnik, uvážíme-li rozlehlost této země. A protože cesta není nejlevnější, vyplatí se trochu plánovat.

První možností je domluvit se s místními jezdci. Super službu v tomto udělá třeba Facebook, protože když máte v “přátelích” nějaké španělské eso, tak i kdyby to třeba nebyl úplně váš přítel a vlastně jste jej jen párkrát nábožně okukovali na závodech z uctivé vzdálenosti, tak když mu napíšete, málokdy vás pošle do háje. Naopak, trialisté drží při sobě a téměř určitě se podaří si domluvit společný trénink v trialparku nebo někde za městem – protože stejně tak bychom mu vyšli vstříc i my, kdyby přijel sem. Takto jezdí trénovat do Španělska třeba Vašek Kolář (který ty jezdce rozhodně nezná jenom z facebooků) a podobný model zvolili třeba kluci kolem klubu Mraveniště na konci února.

Trochu jinak k tomu přistoupil Jirka Štěpánek při organizaci soustředění Czech Trial Teamu. Když pojedeme do Španělska, tak ne proto, abychom tam skákali po starých pneumatikách a skružích někde v trialparku, to můžeme i doma – tak zněla výchozí úvaha. Takže prioritou se staly přírodní terény. Co nám doma ještě chybí? Správně, moře. Jirka se naštěstí nebojí moderních technologií. Facebook sice odmítá, ale Google mapy ne a pomocí leteckých snímků si prošel skalnatá pobřeží ve vytipované lokalitě kousek po kousku z pohodlí domova. “Pojedeme sem”, ukázal proto vloni s jistotou na Suances nedaleko Santanderu. Když se podíváte na jeho již reálné snímky z tréninků na vybraných plážích, napadne vás, že by se mohl živit jako letecký návodčí. Zvolil totiž opravdu dobře. Druhým důvodem pak byla blízkost města Reinosa, bydliště Raula Gutiereze.

Hlavní nevýhodou Španělska je pro nás jeho geografická vzdálenost. Cesta autem vám zabere nejméně dva dny. Letos proto Trial Team zvolil kombinovanou přepravu. Jirka s dodávkou a vlekem plným kol a proviantu vyrazil po ose ve středu, jezdci (aby nezameškali tolik školy) vyráželi letecky z Prahy v sobotu. S ohledem na počet účastníků pak na místě půjčili ještě druhé osobní auto. Tím byla vyřešena doprava. Ubytování v penzionu, vaření vlastní převážně z dovezených zásob. V celkových nákladech se týden soustředění pohybuje v podobných relacích jako týden na lyžích. A co tréniky? V tom předávám slovo Martinovi Štěpánkovi:

“Letošní Španělsko bylo plné tréninků. Na kole jsme byli každý den, i když plány byly původně jiné. Například jeden den volna na regeneraci, jenže kolem bylo tolik příležitostí k ježdění, že nešlo odolat a jezdili jsme stále. Čtyři dny jsme trénovali sami, dva dny s Raulem Gutierezem: z toho jeden den na plážích, druhý u něj v hale. Na regeneraci tak zbyly večery. Odpočívali jsme u filmů nebo u přípravy jídla na druhý den.”

Martin si pochvaluje také to, že si tým dobře rozuměl. To je dobře: všichni účastníci mají ambice jezdit na mezinárodní závody a tam je vzájemná podpora velmi důležitá. Čeho naopak všichni litují je to, jak rychle týden ve Španělsku utekl. “Doufám, že jsme se alespoň trochu připravili na další závodní sezonu“, uzavírá skromně Martin. Nezbývá než souhlasit a držet jim palce.