Minulou neděli si Václav Kolář dojel (čti: doskákal) na Copa Catalana v Barceloně pro osmé místo. Náš rozhovor se ale netočí jen kolem závodění:  zeptali jsme se také, čím je Španělsko tak výjimečné, že láká trialisty z celého světa, co přináší být členem továrního týmu Monty a jestli jednou uvidíme trial na Olympijských hrách.

V Barceloně jsi se na UCI C1 Copa Catalana objevil tak trošku neplánovaně…

Kdybych to plánoval, tak se více připravím na první závod. Bylo to vše hodně narychlo. Z Monty mi napsali, že chtěj, abych v Barceloně závodil, trénoval a natočil video s Monty teamem. Zabookovali mi týden před závodem letenku, přihlásili do závodu, zajistili ubytování a půjčili nám auto na pohybování se po Barceloně.

Přímo královské podmínky. V elitě startovalo 32 jezdců, společně 20″ a 26″ kola. Ty jsi skončil osmý – jsi s výsledkem spokojený?

S výsledkem skoro i ano, ale se svou jízdou moc ne. Před závodem třikrát posunuli start, tudíž jsme se rozehřívali asi dvě hodiny a já už měl i hrozný hlad. Sekce byly zbytečně moc přepálené. Semifinále vypadalo jako finále světových pohárů a na to, že to byl první závod si nemyslím, že to bylo správně. Věděl jsem, že každá dojetá sekce bude ve výsledcích posun vpřed. Sekci číslo jedna jsem v obou kolech projel jediný za 1 trestný bod a to mě hodně posunulo. Pak byly ještě kameny, kde jsem v prvním kole s překvapením dojel s nulou do cíle, ale rozhodčí mi řekl pět, jelikož jsem přehlédl poslední nejlehčí branku při seskoku. V druhém kole jsem tuhle pasáž napravil, ale ostatní sekce byly nad moje síly. Nejen nad moje.

Když jsem se podíval do výsledků, tak vidím osmé místo, tři body od Abela, kousíček od Benita a za mnou Nico Vallé, Poll Tarres a další super jezdci. Představil jsem si v tu chvíli přehlédnutí té šipky a nejvíc stupidní dětinské chyby a ono bych byl easy ve finálové šestce, haha. I když ani nevím s mojí nynější formou, jestli by to bylo vhod, takže možná dobře tak, jak to dopadlo. Ještě bych se tam někde zabil 🙂 Po závodě jsem se bavil s Abelem, který mi říkal, že je ještě moc brzy. Musel jsem s ním naplno souhlasit. Sezóna bude zase dlouhá a nejde být non stop v největší formě, ještě když v ČR nemůže člověk trénovat venku. Navíc, každý nemá halu na zimu.

Do Španělska jsi zamířil jako tovární jezdec Monty teamu. Této značce jsi už několik let věrný. Jaká je spolupráce s touhle legendární značkou?

Na kole Monty jezdím odmalička a skoro nikdy jsem nezávodil na jiném kole. Rád s Monty spolupracuji, i když jsem měl na letošní sezónu více nabídek. Firma Monty vyrábí všechny komponenty, máme dobré vztahy, takže pokračuji u nich. Dneska jsou všechna ta trialová kola podobná geometrií a je stejně jedno na čem člověk z dnešních top značek jezdí. Jde hlavně o to, jak člověk trénuje a je na kole vyježděný.

V továrním týmu Monty samozřejmě nejsí sám…

Monty factory team se letos bude skládat z více jezdců, ale ne každý bude mít stejnou smlouvu. Vzali hodně mladých nadějných jezdců jako Borja Conejos a Antonio Fraile. Tihle dva kluci jsou z Madridu a trénují od mala s Montalvem, tudíž jsou to do budoucna hodně velké naděje. Mimochodem Borja mě při tréninkách hodně překvapil a myslím si, že bude hodně vidět už letos. Bohužel k jiným značkám odešli kamarádi Ion Areitio a Lucien Leiser.

Nabídli jim jinde lepší podmínky?

Několikrát jsme se o tom s klukama bavili a jezdci v trialu mění dost značky nejen kvůli tomu, kde mají lepší podmínky, ale také kvůli nové motivaci. Je to tak! Nové kolo = nová motivace. V teamu zůstala Irene Caminos a Thomas Pechhacker. Ten zkoušel letošní zimu také jiné značky kol, ale nakonec zůstal věrný. Teď ve Španělsku jsme jako Monty team bydleli společně v jednom apartmánu. Večer nám monty kuchařka Irene sem tam něco uvařila, já byl zase monty řidič po trial parcích v Barceloně, Borja a Antonio umývali nádobí a Thomas byl jako profi fotograf mobilem 🙂 Hodně jsme se nasmáli a jsem moc rád, že jsme všichni dobří kamarádi. Nikomu se nám nechtělo ani domů a já se naučil opět hodně nových španělských slovíček!

Španělsko je vůbec teď mezi českými jezdci docela v kurzu, v čem jsou tam podmínky pro trial lepší? Teda pochopitelně kromě příznivějšího jarního počasí.

Jak každý ví, tak většina těch nejlepších jezdců pochází ze Španělska. Samozřejmě je super, že mohou trénovat v zimě a je tam stále fajn počasí. To je zásadní věc, ale také tam trial opravdu žije. Lidé se schází, trénují pospolu, fungují tam trialové akademie, kterých je tam hned několik. Do Barcelony jezdí trénovat jezdci z celého světa, protože je to dá se říct centrum trialu.

Barcelona byl první závod sezony, určitě ale ne poslední. Jaké jsou tvé plány na 2018?

Moje plány jsou objezdit všechny světové poháry, mistrovství Evropy a MS v Číně. Dále pak podle času naše české a nominační závody, ale také plánuji zúčastnit se i některých C1 závodů a bylo by super se dostat v rankingu konečně do top 10.

A na kole mimo závody?

Chceme samozřejmě pokračovat ve vydávání naší video série BIKE O’Clock, kdy publikujeme jednou za dva týdny video vlog. Kdo ještě neviděl, ať se mrkne na náš instagram a facebook @bikeoclockteam a odebírá náš youtube kanál. Určitě si také natočím během roku a po sezóně nějaký zajímavý video edit na Montě , tak na Inspired fourplay. Dále chci cestovat, mít shows a dostávat se s kolem na zajímavé akce mezi zajímavé a známé lidi.

Před ZOH tě mohli návštěvníci potkávat v Olympijském parku v Brně, což je skvělá propagace pro trial.

Olympiádou vždy žije celý národ. Moc mě to bavilo sledovat a fandit našim. S některými medailistkami jsem se také potkal a pozdravil skrz ASC Dukla osobně, takže o to víc jsem držel pěsti. V Brně byl krásný olympijský festival, kde si mohli lidé zkusit spoustu zimních sportů. Přišla mi pozvánka od olympijského výboru a moc rád jsem se tam ukázal a zkusil si biathlon, carling, bruslení, apod. Nakonec jsem tam měl i trial exhibici, skákal přes maskota olympiády, podpisovku, různé instagram stories a rozhovor na ČT. Také jsme natočili video, jak projíždím festivalem na kole, které je na youtube kanálu českého olympijského teamu, což je také skvělá reklama pro náš sport.

Dostane se někdy trial na olympiádu?

Samozřejmě trial na olympiádě, to by bylo něco skvělého a pevně věřím, že se tam náš sport jednou dostane. Bohužel si myslím, že trial na to, jak je těžký, tak je hodně nedoceněný. Je pomalý, technický, těžko pochopitelné pravidla a diváka to nebaví tolik sledovat. Můj názor je takový, že tam chybí rychlost a jednodušší, pochopitelnější pravidla. Kdyby byl trial na olympiádě, hrozně by to zjednodušilo být profíkem v ČR a člověk by se mohl potom opravdu jen čistě věnovat sportu. Asi to nestihnu už jako jezdec , ale třeba jako trenér 🙂

Necháme se překvapit 🙂 Díky za rozhovor.