Účast na Světových hrách mládeže v UCI trialu v polském Zawiercie byla přirozeným završením našeho letošního vstupu do světa trialu bez ližin a bez pedálů. Otázkou bylo, jestli tam pojedeme jenom se zúčastnit, nebo i soutěžit. Odpověď jsme dostali tento víkend. Celkem se do Polska sjelo necelých stopadesát jezdců ze sedmnácti zemí. Nejpočetnější byla kategorie minime, kde startovalo téměř čtyřicet závodníků, nejméně – pouhých čtrnáct – bylo dle očekáváná děvčat. Z České republiky dorazilo jedenáct závodníků, zastoupení jsme měli ve všech kategoriích.
Pátek 1.8. – registrace a prohlídka sekcí
Místem konání byl městský stadion, který svým vybavením (tribuny, ploty atd) v mnohých z rodičů vyvolal vzpomínky na dětství – sedmdesátá léta tu jsou zakonzervována nepravidelně obnovovaným zeleným a žlutým nátěrem. Nečekaným bonusem byla možnost kempování grátis na parkovišti v areálu a využití sprch a zázemí šaten, takže část z nás se ubytovala na místě, část v předem domluvených kempech po okolí. Sraz byl na místě v pátek odpoledne, po registaci (startovné se neplatí) jsme vyrazili na prohlídku sekcí. Připadali jsme si trochu jako Alenka v říši divů, což nám vydrželo celý víkend. Sekcí bylo na škvárovém oválu stadionu připraveno šest.
Jednička u hlavní tribuny byla komplet z pražců, které potrápily poussiny schodky a přejezdy šikmých ploch, ostatní různě vysokými výskoky někdy i do velmi úzkých branek na vykonzolovaném konci pražce. U všech bez rozdílu sekce důkladně prověřila rovnováhu. Dvojka byla složená z neuvěřitelně mohutných klád. Kde se dají sehnat takové překážky? Potřebujete stoletý strom, bouřku a přesný zásah blesku, po kterém nezbyde, než památný strom z bezpečnostních důvodů pokácet. Pokud se navíc s dřevorubci, kteří to dostanou za úkol, znáte, tak jako tým pana Kramarczyka, který sekce stavěl, máte vystaráno. Na tyto megakmeny měli jezdci našipkovány výskoky z boku, výskoky z čela, ty “menší” klády pak byly ponechány poussinům a benjaminům.
Třetí sekce byla celá z betonových skruží a dalších prvků. Protože sekce byla na škvárovém podkladu, tak to po betonu dost klouzalo. Čtvrtý kontrolní úsek byl z kamenů, pro kadety to znamenalo samé skoky do háku, v nižších kategoriích se něco dalo i “normálně” přejet… Pátá sekce byla mix kmenů, pneumatik a pražců, opět všechno v obrovských rozměrech. V UCI pravidlech sice jsou uvedeny doporučené maximální výšky překážek pro jednotlivé kategorie, ale zároveň je tam poznámka, že může být v nutných případěch jiná – a mládežnické mistrovství světa zjevně je oním důvodem, proč to udělat. Poslední, šestá sekce byla opět z betonových skruží. Spát šli po prohlídce sekcí někteří jezdci s očima navrch hlavy, jiní zůstali optimisty. Spalo se dobře, vlhké a dusné horko odešlo a i město bylo nezvykle potichu – žádné italské “noče bianki”…
Sobota 2.8. – semifinále
V sobotu ráno obloha bez mráčku bohužel věstila parný den. Teplota brzy vystoupala ke třicítkám a míst, kam by se dalo schovat před sluncem, bohužel na stadionu moc nebylo – přeci jen na fotbalovém trávníku obvykle moc stromů neroste… Trochu stínu poskytovaly alespoň nafukovací reklamní poutače a velký stan. Nabízená minerálka zdarma byla fajn, ale rychle zmizela, takže odpoledne už byla “only for riders” a později vůbec. První do semifinále nastupovali o půl desáté ráno poussini a minimi – dohromady šedesát jezdců. Na dvě kola po šesti sekcích měli čtyři a půl hodiny. Fronty se kupodivu téměř netvořily, je to dáno jednak tím, že se sekce nemohou dojíždět, takže někteří jezdci byli za pět sekund hotoví, jednak na každé sekci bylo více rozhodčích a bylo-li potřeba, pouštěli do úseku druhého jezdce ve chvíli, kdy ten první byl za polovinou sekce. Jen zcela vyjímečně se stalo, že druhý prvního dojel. V takovém připadě mu zastavili stopky, nechali jej stoupnout na zem a počkalo se,až bude sekce volná. Česko v poussinech zastupovali Martin Damborský a Štěpán Šiller. Jak už jsem naznačil výše, úroveň všech tratí byla o kategorii těžší, než jsou kluci zvyklí, takže jeli hlavně na zkušenou. Přesto do všech úseků vjeli, nic si nenechali napsat a pětky si poctivě odšlapali. Štěpán bohužel za plný počet, Martinovi se podařilo jednu sekci pokořit za čtyři body. Do minimů nastoupili Adam Kosík, Marek Pochtiol a Marek Šiller. Marek Šiller je naštěstí realista, takže výlet do Polska bral opravdu jen jako zpestření. Adam jel dobře, letos jde dopředu, polovinu sekcí zvládl projet. Mára měl asi trochu větší očekávání, ale občas doplatil na šipky, občas byly výskoky prostě vysoké. Kluci jsou ale v kategorii prvním rokem, takže za rok může být vše jinak.
Zbytek startovního pole – benjamini, dívky a kadeti – startovali až po obědě, o půl třetí. Tentokrát bylo jezdců ještě více, přes osmdesát a na závod tak dostali plných pět hodin. První kolo běželo hezky svižně, ale druhé se, těžko říct proč, nějak zaseklo. Jestli jezdci přestali vypadávat na první překážce, nebo jestli už rozhodčí neměli sílu brát je po dvou, těžko říct, každopádně jsme časový limit s Lukášem využili kompletně celý. V parném slunci to nebyla žádná slast a tak se hlavním fotografickým motivem závodu staly slunečníky. V benjaminech jsme napjatě sledovali oba české jezdce – Peťu Mokrého i Tomáše Vepřeka. Tomáš bohužel vlastními chybami nasbíral v prvním kole tři zbytečné koule a ani vynikající druhé kolo to už nezachránilo a finále bylo v tahu. Péťa jel přesně a bez chyb, ve druhém kole už na něm ale bylo vidět fyzické vyčerpání. Na jedné sekci jej dokonce postihl mikrospánek na posledním kameni, kdy náhle zavřel oči, seskočil z kola – a celý zděšený se ptal ostatních, co se stalo a proč stojí v sekci na zemi. Velmi napjatě jsme proto sledovali průběžné výsledky, co tato neuvěřitelná pětka bude znamenat. Z devátého místa se postupně propadl na desáté, jedenácté – a skončil na dvanáctém, posledním postupovém do nedělního finále!
V kategorii girls byla favoritka jasná, Nina Reichenbachová vede ve Světovém poháru kategorii žen a tak jí dle očekávání zdejší tratě nedělaly problémy. Většině závodnic je 14 – 15 let, takže naše dvě zástupkyně, jedenáctiletá Iva Antlová a dvanáctiletá Bětka Pečínková se mezi nimi se svými drobnými postavami poněkud ztrácely (i když ne tolik jako osmiletá Sheyla Wipf ze Švýcarska, která přes některé překážky ani neviděla). Iva je bojovnice, žádnou pětku nedala zadarmo a rvala se až do posledního šlápnutí – jednou to dotáhla až na poslední překážku, takže počkejte za rok. Bětka byla po prohlídce tratí optimistická, dobře si rozmyslela, co půjde vyjet a co bude muset táhnout. V prvním kole projela polovinu sekcí, ve druhém ještě jednu pětku změnila na čtverku a se sedmým místem v semifinále (holek postupovalo jen osm) jsme tak měli druhou finalistku.
Tratě kategorií kadet by nás tolik nepřekvapily, kdyby na nich místo černých šipek byly žluté elitní. Takto na ně Martin Štěpánek i Lukáš Janka koukali jako na zjevení a i doprovázející Vojta Křiva kroutil hlavou a přemýšlel, jak by to jel on. Jak se to dá projet jsme všichni pochopili poté, co jsme viděli ostatní kadety rozcvičovat se na tréninkové zóně. Polovina jezdců na šestadvacítkách, čemuž odpovídaly i výskoky, které předváděli. Někteří z nich jedou současně i elitu ve Světovém poháru, ale přesto bylo jasné, že tady nám pšenka rozhodně nepokvete. Lukáš nakonec vydřel dvě trojky, Martinovu psychiku dorazily problémy se zadní brzdou a zajel tak jen zlomek toho, co mohl.
Neděle 3.8. – finále
Nedělní finále bylo v pekelném tempu – hodina a půl na dvanáct sekcí znamenala, že nebyl čas na velký odpočinek a váhání. První nastupoval Péťa. V klidu, v pohodě a s jistotou objel první kolo, ve druhém ale chytl tři pětky po sobě (je pravda, že kolem šipek chodil hodně natěsno) a pohoda poněkud zmizela. Nicméně vydržel, časový limit stihl a deváté místo je skvělé. Bětka nastupovala až po obědě. Ani jí se nevyhly pětky, ale blahosklonně je přecházela a jela dál – i když krize přišla také, ne že ne. Na poslední sekci druhého kola, kterou měla namyšlenou na čtyři šlápnutí, si při sjezdu z betonové překážky ťukla ližinou a najednou neměla jak odšlápnout poslední skruž. Po dlouhém váhání s předním kolem na překážce zabrala, skočila největší tělovku svého dosavadního života, nahoře pro efekt trochu zavrávorala a dojela do cíle. Za mohutného aplausu české výpravy letěla odevzdat kartu a tento jediný ušetřený bod znamenal, že místo osmá skončila šestá a domů si ze Zawiercie poveze velký pohár – neboť vyhlašováno bylo z každé kategorie prvních šest jezdců.
Celkově byl výlet do Polska velice poučný. Za prvé jsme zjistili, že žádná se sekcí, se kterými se potkáváme na domácích závodech, není ve skutečnosti “těžká”. Za druhé, že nejvíc pětek je za překročení šipek. Za třetí, že bez výskoků z jízdy to fakt nepůjde. Za čtvrté, že máme co dohánět. Věřím, že všechny, kdo tam byli, tato zkušenost pozitivně nakopne.
Výsledky
Poussin:
- 1. Yelamos (ESP)
- 2. Benitez (ESP)
- 3. Series (ESP)
- …
- 20. Martin Damborský
- 22. Štěpán Šiller
Benjamin:
- 1. Ujikawa (JAP)
- 2. Morewood (GBR)
- 3. Guillen(ESP)
- …
- 9. Petr Mokrý
- 16. Tomáš Vepřek
Minime:
- 1. Montalvo (ESP)
- 2. Vallon (ESP)
- 3. Leonard (BEL)
- …
- 18. Marek Pochtiol
- 23. Adam Kosík
- 31. Marek Šiller
Girls:
- 1. Reichenbach (GER)
- 2. Hees (GER)
- 3. Caballe (ESP)
- …
- 6. Bětka Pečínková
- 13. Iva Antlová
Cadets:
- 1. Valee (FRA)
- 2. Cardona (FRA)
- 3. Ruiz (ESP)
- …
- 27. Lukáš Janka
- 30. Martin Štěpánek
Kompletní výsledky v archivu, fotogalerie na Rajčeti.
Poznámky pod čarou
- Snad poprvé bylo možné vidět na vlastní oči zlomenou karbonovou Montu M5 – nestalo se tak v sekci, ale na parkovišti, kdy do polského auta s montou na zadním nosiči najel druhý Polák svým autem
- “Vy jste mi nevěřili, když jsem vám vloni říkal, že je to úplně jiná liga”, konstatoval spokojeně Tomáš Pochtiol, když viděl naše spadlé brady při prohlídce sekcí
- Stejně tak nevěřili v kempu Mírovi Křivovi, když jim tvrdil, že ten obrovský pták na grilu je orel.
- Přivezli jsme si spoustu inspirace pro vylepšení trialparků, tak si chystejte montérky.