První dubnový víkend ve Vídni byl zasvěcený cyklistice. Kromě toho, že město nabízí hustou síť stezek a jízdní kolo je zde oblíbeným dopravním prostředkem (zeptejte se Lukáše), probíhal po oba dva dny přímo na Radničním náměstí živý svátek cyklistiky. Ať vás napadne jakýkoliv stroj, který má dvě kola a pedály, tak na Argus bike festivalu jste jej mohli potkat naživo. Minibike pro dva? Elektro fat bike? Bambusové cargo kolo? Klein Mantra 1996? Fakt cokoliv, nač si vzpomenete. Ale pro nás samozřejmě především trial. Dvoudenní závody UCI C1 se konaly společně s rakouským mistrákem a českých jezdců aprílová Vídeň přilákala tolik, že v sobotu tvořili třetinu startovky.

Pulzující Rathaus platz

Oproti loňské premiéře letos organizátoři všechny sekce umístili do prostoru náměstí před radnicí, takže nebylo nutné křižovat rušnou ulici. Rušno ale bylo na samotném náměstí dostatečně. Stánky prodejců a cykloservisů, turistické agentury s tunami map cyklotras, elektrokola, elektrokola a ještě jednou elektrokola. A mezi to se podařilo vmáčknout freestylovou rampu, pumptrack, minivelodrom, pět trialových sekcí a nepočítaně stánků s občerstvením.

Rakouský pohár v trialu

Jestliže vloni jsme na Rakouský pohár koukali trochu překvapeně, letos už jsme věděli, do čeho jdeme. Zapomeňte na kategorie podle věku, tolik závodníků v Rakousku není, aby si mohli dovolit tento luxus. Takže jen barvy od bílé po červenou a jeď, na co máš chuť, odvahu a schopnosti. Ať jsi dítě nebo táta (ne, máma nejela fakt žádná). Zároveň tento systém elegantně řeší problémy s hobby kategoriemi. „My všichni jsme hobby“, dala by se parafrázovat hláška z českého filmu z dob, kdy se hlášky ještě ani nenazývaly hláškami. S touto hobby úrovní chvílemi korespondovala i organizace – ale možná to tak přišlo jen nám, protože nejsme zvyklí a navíc v hluku a shonu dne nám mohly uniknout některé informace z amplionu.

Postavit sekce (společné pro pohár a C1) určitě dalo plno práce. Kameny, betonové bloky, skruže, cívky a pátá sekce v parčíku z trámů a dřeva. Všechny sekce lemované mobilním hrazením, jinak by to při davech návštěvníků festivalu ani nešlo. Stejně, jako se však pořadatelé příliš netrápili například natíráním dřevěných cívek, neřeší zde ani vyhlášení a ceny. Medaile, pohár a maximálně tak ještě tričko, když zrovna zbyde.

C1 pro skutečnou elitu

Úplně jinou úroveň měl závod třídy C1 v kategoriích elite 20″, elite 26″ a women – tedy pokud se bavíme o náročnosti překážek. Vloni jsme sice také vnímali výrazný skok mezi pohárovými tratěmi a elitou, ale žlutá trať nám připadala poměrně „sjízdná“. Letos stavitelé hodně přitvrdili. Bohužel někde zařadili nejtěžší skok hned mezi úvodní branky, takže méně zkušení jezdci se příliš nesvezli – například úvodní 180 cm výskok na skružích do branky číslo 1 znamenal pro většinu účastníků současně konečnou, takže do této sekce šli „jen na skok“.

Obtížnost tak přesahovala schopnosti většiny účastníků. Výjimku tvořil domácí borec Thomas Pechhacker, který nemá problém skákat jedenáct palet do zadního prakticky bez rozjezdu, o čemž jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit jak ve warm-up zóně, tak při samotné soutěži. Krok s ním stíhali držet pouze dva jezdci: v sobotu Vašek Kolář (CZE), v neděli Samo Hlavatý (SVK). Škoda, že se tahle trojice nepotkala současně, mohlo to být napínavé finále.

Ke škodě podniku byla elitní kategorie poznamenána nízkou účastí. Organizátoři sice vypsali samostatnou 20″ a 26″ skupinu, ale v obou dohromady bylo jen kolem jedenácti jezdců – a z nich navíc půlka koukala na vysoko posazené žluté branky se zděšeným výrazem „kam jsme to vlezli?“. Nakonec proto elita závodila společně. „Vůbec by mě nenapadlo, že postoupím do finále ze čtvrtého místa se 45 TB z padesáti možných“ – tento komentář Martina Štěpánka celkem vystihuje situaci. Jinak je potřeba znovu, stejně jako vloni ocenit práci moderátora, který dokázal z obou finálových jízd udělat dokonalou šou pro diváky.

Suverénní Nina

V ženské kategorii kralovala Nina Reichenbach, jejíž jméno dokázalo přitáhnout pozornost diváků – bohužel ale ne více soupeřek. V sobotu se tak na start postavily čtyři „damen“, v neděli stejně jako v mužské kategorii došlo k česko-slovenským rošádám a startovaly pouze tři závodnice.

Je škoda, že si čas na cestu do Vídně neudělalo více jezdců v nejvyšších kategoriích. I přes dílčí výhrady měl totiž závod fantastickou atmosféru (jako ostatně celá Vídeň) a určitě by si zaplněnou startovku zasloužil. Pořadatelé současně nijak neskrývali, že se jedná o propagaci trialu a současně promo akci před srpnovým UCI Trials World Cup ve Vöcklabrucku – a v tomto svou úlohu splnil víkend dokonale.

Fotogalerie a výsledky